ADOPCE SEDAČEK

Výhody, které adopce sedačky přináší: vaše jméno na vámi vybrané sedačce, přímá podpora jedinečného divadelního prostoru, obdržení novinek o vašem divadle formou e-mailového newsletteru, možnost odepsat si částku za adoptovanou sedačku ze základu daně. Dále obdržíte slevu 15 % na všechny akce konané v MD Rýmařov.

Staňte se i vy pyšným adoptivním rodičem sedačky v divadle, do kterého se budete sami, s rodinou či přáteli rádi vracet!

Co dělat, když si chci adoptovat sedačku?

Vyberte si sedadlo, které chcete adoptovat (likněte na tlačítko "SEDADLA") a pak stačí napsat na adresu - adopce@mdrymarov.cz a volnou formou požádat s vaším zpětným kontaktem, že máte zájem o adopci. V momentě, kdy dorazí platba na transparentní účet, bude vaše sedačka blokována.

Veškeré finanční prostředky získané Adopcí sedadel budou použity na rekonstrukci budovy divadla.

TOMÁŠ UJFALUŠI

V roce 1997 se stal hráčem reprezentace ČR do 21 let. Zúčastnil se v roce 2000 mistrovství Evropy hráčů do 21 let na Slovensku, kde Češi získali stříbrné medaile. V Německu nakonec strávil tři a půl roku, během kterých stihl také proniknout do české seniorské reprezentace.
Během působení v Hamburku odehrál s reprezentací neúspěšnou kvalifikaci na MS 2002 a také kvalifikaci o Euro 2004. Stabilním hráčem reprezentace se ale stal až za trenéra Brücknera.
Na evropském šampionátu odehrál ve čtyřech zápasech 375 minut, česká reprezentace zde společně s Nizozemskem obsadila 3. místo, když v semifinále podlehla pozdějším vítězům z Řecka 0:1 v prodloužení.
Díky výkonům na EURU a také v Hamburku se o Tomáše začaly zajímat přední evropské týmy. Největší zájem projevila italské Fiorentina, pro kterou mluvil také fakt, že vždy chtěl hrát italskou Serii A. Sám požádal šéfa Hamburku, aby mohl do Itálie přestoupit. Přestup vyšel, i když to nebylo jednoduché, neboť těsně před přestupem byl zvolen kapitánem Hamburku. I tak se stěhoval z Německa do Itálie.
Společně se spoluhráči z reprezentace se zúčastnil MS v Německu v roce 2006. Již postup na světový turnaj znamenal pro Českou republiku úspěch, bylo to poprvé, co se týmu podařilo na tento nejvýznamnější turnaj kvalifikovat
Začátky ve Fiorentině neměl nejjednodušší. Sezona byla bez zimní přestávky, tvrdší tréninky a nedůvěra trenérů - to byly věci, které mu přestup vůbec neusnadňovaly. První sezona v Itálii nebyla příliš úspěšná, klub hrál o záchranu. I tak vydržel, a postupně se vypracoval na jednoho z nejlepších obránců v Itálii. V létě roku 2008 přestoupil do španělského klubu Atlético Madrid.
Na Mistrovství Evropy ve fotbale 2008 odehrál všechny tři zápasy v základní skupině, v prvním utkání se Švýcarskem (výhra ČR 1:0) byl vyhlášen nejlepším hráčem zápasu.
V první sezóně v Atleticu pomohl týmu ke 4. místu v lize. V následující sezóně 2009/10 skončilo Atlético v lize až deváté, ale tým s Tomášem dokázal vyhrát nově založenou soutěž - Evropskou ligu UEFA i Superpohár UEFA.
20. června 2011 podepsal smlouvu na dva roky s opcí s tureckým velkoklubem Galatasaray Istanbul , přestoupil za 2 miliony eur a sešel se zde s českým útočníkem Milanem Barošem. Ve své první sezóně 2011/12 se mu podařilo s klubem získat titul. Získal zde rovněž ocenění klubového obránce sezóny 2011/12.
8. srpna 2013 podepsal roční smlouvu s opcí v AC Sparta Praha.1. prosince 2013 se z důvodu nedoléčeného kolena rozhodl ukončit hráčskou kariéru.
Mezi jeho záliby patří golf a móda, věnuje se také charitě. Zúčastnil se například charitativní módní přehlídky pro nadaci Terezy Maxové, společně s bratrancem Robinem se také angažuje v projektech na pomoc africkému fotbalu.

IVANA UHLÍŘOVÁ

Havla, Líbáš jako ďábel (2011), Hořící keř (2013), Kovář z podlesí (2013), Dědictví aneb kurva se neříká (2014), Cesta do Říma (2015), Teorie tygra (2016)

LUKÁŠ ADAM

Navarové nadace Život umělce. V ostravském Národním divadle moravskoslezském hostoval nejprve v několika menších rolích v činohře (Konec masopustu, Gottland, Její pastorkyně, Něco v ní je), posléze však v souboru opereta/muzikál získal hlavní roli Henryho v původním českém muzikálu Fantom Londýna. Za svůj výkon v této roli získal cenu za nejlepší mužský herecký výkon na mezinárodním muzikálovém festivalu DIMF v jihokorejském Daegu.Stejnou roli nyní hraje i v pražské verzi tohoto muzikálu, uváděné pod názvem Přízrak Londýna v Divadle Hybernia - ta mu přinesla i širší nominaci na Cenu Thálie 2015. Po úspěšném hostování ve Fantomovi Londýna začal v NDM účinkovat i v dalších inscenacích souboru opereta/muzikál (např. Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, Evita, Funny Girl, Sunset Boulevard). V současnosti zde exceluje v roli Jidáše Iškariotského v inscenaci Jesus Christ Superstar. V prosinci 2016 ho v pražském Divadle Na Fidlovačce čeká premiéra Shakespearova Snu noci svatojánské, kde hraje Puka. Dále spolupracuje s Hudebním divadlem Karlín a Studiem hrdinů. Natočil film Hany, který získal několik evropských festivalových cen včetně jedné ceny České filmové kritiky.Věnuje se také uměleckému přednesu - na festivalu Poděbradské dny poezie získal za posledních pět let několik cen včetně laureátské Ceny Vladimíra Justlav roce 2014.

Stránky Městského divadla Rýmařov na Facebooku

Historie budovy Městského divadla Rýmařov

Záznamy kronikáře českého začínají rokem 1945 a ten se do minulosti obrací jen sporadicky. Konstatuje, že budova byla roku 1924 přestavěna, protože její vnitřní dispozice se ukázaly jako nevyhovující. "Špatně bylo vyřešeno jeviště, šatny, kulisárna, osvětlení; jeviště nedostatečně vybaveno kulisami a nejpotřebnějšími rekvizitami," stěžuje si kronikář. Bylo přebudováno jeviště a zřízena nová elektroinstalace, osvětlení i kulisy. Ještě výraznější zásah však čekal exteriér domu. Dřevěný, bohatě vyřezávaný trojúhelníkový štít podepřený čtyřmi sloupy s arkádami byl odstraněn, stejně jako prosklení vchodových partií, jež zpočátku sahalo vysoko do úrovně druhého poschodí. Nahrazen byl těžkým portikem ostrých rysů, mezi jehož architráv, tedy vrchní linii prostoru sloupoví, a svrchní štít pronikala okna druhého poschodí. Původně zdobný prvek tak byl umírněn a pádnou rukou vtisknut do těla budovy. Dům získal přísnou, bílou, ostře řezanou a silně klasicizující tvář takřka bez ozdob. Průčelí tím znatelně ztěžklo. Za zmínku stojí obložení oken, které se ve své počáteční podobě velmi podobá stejnému prvku na fasádě rýmařovského vlakového nádraží.

Přihlédneme-li ke kinu jako takovému, pak koncesi i veškeré zařízení promítacích kabin před válkou i za okupace vlastnilo město, jemuž tak biograf přinášel značný zisk. První poválečné promítání se konalo 4. srpna, vstupné činilo 3 až 8 Kč. Kino potom hrávalo třikrát týdně. Příjem ale městu nevydržel. Už během války se ozývaly hlasy po zestátnění filmu, v čemž někteří spatřovali osvobození od komerce. Došlo k tomu hned tři měsíce po osvobození, přesněji 11. srpna dekretem prezidenta republiky, a to na státní i místní úrovni. Veškerá kinematografie, od produkce přes natáčení, distribuci až po promítání, teď náležela jen státu, včetně dovozu i vývozu filmů samotných. Sál a celý dům nicméně městu zůstal a státní správa platila řádný pronájem spolu s 10 % hrubé tržby a zákonnou dávkou ze zábavy. Návštěvnost byla na dnešní poměry velmi vysoká, 73 tisíc diváků do konce roku 1946. Nebránil tomu ani nepohodlný posed, němečtí diváci dávali přednost praktičnosti a sedávali jen na seřazených židlích. V květnu 1947 správa kina konečně pořídila sklopná sedadla.

V letech poúnorových jinak kino normálně fungovalo a o prostory se i nadále dělilo s divadlem, ať už to byl ochotnický spolek Mahen nebo dojíždějící šumperská pobočka olomouckého souboru. Co se filmů týče, například za 48. rok se promítlo 128 snímků, z toho 48 sovětských, okolo 22 českých, anglických a amerických, pak hlavně francouzské. Podíl sovětského filmu rostl mírně, českého výrazněji, zastoupení kinematografie západní strmě klesalo. Neříká to ovšem nic o návštěvnosti: "Přes značnou propagaci zaznamenávaly sovětské filmy malou návštěvu; toliko výpravné filmy jako Stalingrad a Pád Berlína byly plně vyprodány," konstatuje František Vychodil.

Technické zázemí však stále nedosahovalo úrovně ani průměrné, což je takřka leitmotiv diváckého zážitku po celou dobu provozu kina. I v druhé polovině 50. let je kronikářem konstatován špatný stav interiéru, zima a mizerné židle. Oprava se plánovala pro akci Z, jenže se neustále odkládala. Toužebně očekávaná chvíle nastala roku 1960 a tehdy už se o žádnou svépomoc nejednalo - rekonstrukce byla vskutku masivní a domu vtiskla podobu, již nese dodnes. Začalo se 11. ledna 1960, konec prací stanovený na květen následujícího roku se ovšem dodržet nepodařilo, stavba nakonec trvala skoro tři roky a ukončena byla až 28. prosince 1962. Po dobu rekonstrukce sídlilo kino v sále tehdejšího Geologického průzkumu.
Dům byl tehdy přebudován dle návrhu architektů Vepřeka (exteriér) a Poláčka (interiér) z Olomouce. Až tehdy získalo hlediště sešikmení, jeho kapacita dosáhla 440 míst pro divadlo a 360 pro kino - prvních pět řad se pro blízkost plátnu neobsazovalo. Vzhled budovy byl podroben funkcionalistické kritice a náležitě upraven. Dům tak přišel o sloupoví i zábradlí vnějšího schodiště, prostor portiku byl uzavřen skleněnými vchodovými dveřmi, rozšířen byl počet oken. Trojúhelníkový fronton vyplnil hrdý neonový nápis "Kino".

Zdroj: RýmHor

STARTOVNÍ ČÁRA

Díky iniciativě členů spolku Pradivadlo z.s. se zástupci města Rýmařov, se hnuly ledy, a město Rýmařov "prozatím" upouští od demolice stávajícího objektu. Je to přínos i zátěž zároveň. Přínos v tom, že budova nepůjde k zemi, zátěž v tom, že nás čeká spousta práce mířící záchraně a hlavně znovuzprovoznění této budovy. BUDEME RÁDI ZA VAŠI PODPORU!

Interiér budovy Městského divadla Rýmařov

Fotografie pořízeny v roce 2013 před uzavřením budovy. Na přelomu roku 2016 a 2017 je stav interiéru neměnný a budova je plně funkční.